Altariel - Články

Slova

Sun, 27 Feb 2011 23:32:44 +0100

Těžko mi je, když berou mi slova

raději šatu já chci se teď vzdát

Slova jsou mocná, mocná je zloba

slov a ne zimy, je třeba se bát.

Hřbitov 2010

Sun, 23 Jan 2011 01:07:03 +0100

Prosincové...

Sat, 22 Jan 2011 23:18:14 +0100

Kníška Karla Kryla

Thu, 20 Jan 2011 23:54:09 +0100

Název díla: Kníška Karla Kryla

Jméno autora: Karel Kryl

Kategorie: Básně a písňové texty

Celkové hodnocení:

Vážím si tvorby pana Kryla. Už jsem pro to, co dokázal v minulém režimu. Jeho básně a písně mají hloubku, kterou jen tak někde nevidíme. Čiší z nich nechuť k válkám a odloučení. Jsou psány především hovorovým jazykem. Nejsou pro krásu, ale pro pravdu.

Seznam básní:

Hannibal, Potkal jsem svou tchýni, Kostelní věž, Píseň na objednávku, Zvěrokruh, Gulášová polívka, Tragédie s agentem, Píseň pro blbouna nejapnýho, Slečna Periferie, Blues pro papírový defče, Hanina, Ellena, Kateřina, Monika, Píseň pro Zuzanu, Zpívání pro miss Blanche, Prsten s kamejí, Svíčky, Balada Manoně, Žalm za Merilyn Monroe, Blátivá stráň, Stín topolů, Deštivý den, Spásonosný song, Vánoční, Píseň o klice, Přeludium, Nevidomá dívka, Romeo a Julie, Důchodce, Pasážová revolta, Nechej ho spát, Tráva, Král a klaun, Anděl, Buffalo Bill, Srdce a kříž, Pieta, Pušky a děla, Morituri te salutant, Píseň Neznámého vojína, Lásko, Salome, Habet, Pitomý chanson, Kain IX., Žalm 71., Jeřabiny, Bratři, Bratříčku, zavírej vrátka, Ruská ruleta, Znamení doby, Dědicům Palachovým, Pochod gustapa, Ruka je most, Ve jménu Humanity!, Nehažte kamení, Tak jenom pojistit, Hle, jak se perou, Co řeknou?, Marat ve vaně, Bílá hor,a Rakovina, Veličenstvo Kat, Divný kníže, 31. Kolej, Maškary, Dachau blues, Bludný Holanďan, Pták Noh, Hlas, Pomník Slzy.

Oblíbené básně:

Bratříčku, zavírej vrátka

Vyvolává ve mně zvláštní, ponurou náladu a kdykoli ji zpívám, vidím před sebou opuštěný dům, rezavá vrátka a otisky nohou na prašné polní pěšině.

Lásko

Zaujala mě střídáním dobra a zla či krásy a hanebnosti, kdy verše o lásce, úsměvech a slunci střídá mariáš, zpocené boty a onanování pod dekou.

První dojem po přečtení:

Překvapilo mě, jak velkou část této knížky tvoří písně, které znám už od dob, kdy jsem v dupačkách tancovala kolem rádia nebo gramofonu. Tenkrát jsem je ještě nemohla chápat.

Opilý koráb

Thu, 20 Jan 2011 23:53:09 +0100

Název díla: Opilý koráb, Le bateau ivre (Z knihy Doušek jedu)

Jméno autora: Arthur Rimbaud

Kategorie: lyrická poezie

Celkové hodnocení:

Porovnávala jsem překlady této básně od pánů Čapka, Nezvala a Hrubína. V každém z nich je něco vyjádřeno lépe, než v jiném, ale celkově mi nejbližší byla asi práce pana Nezvala. Karel Čapek báseň dle mého soudu pojal až příliš jako podivnou halucinaci a naopak překlad Františka Hrubína na mě působí povrchně a nevyzrále. Vítězslav Nezval nejlépe zapadl do mého vkusu. Avšak nejvíce mě zaujala původní francouzská verze. Díky ní můžeme nahlédnout nejhlouběji do autorovy mysli.

Téma:

Básník se jako opilý koráb nechává unášet vlnami své fantazie. Už pozbyl kormidla a pluje neznámo kam. Zprvu si užívá divočiny. Všechny smysly nechává volně nasávat života. Touží vidět všechna zákoutí světa. Nakonec se ale zklidní, zatouží po návratu do Evropy. Ke stáří rezignuje a z posledních veršů je cítit až nechuť k žití.

Nejsilnější místo:

Je sais les cieux crevant en éclairs, et les trombes
Et les ressacs et les courants : je sais le soir,
L'Aube exaltée ainsi qu'un peuple de colombes,
Et j'ai vu quelquefois ce que l'homme a cru voir !

...

Autorovi se opravdu podařilo zapůsobit na všechny mé smysly a donutit mě k zamyšlení, zda je dobré, řítit se oceánem bez kormidla a nakonec trpce litovat. Nebo se pevně chopit řízení a s řádem se plahočit životem za mlhavým cílem.

Město proti ospalým studentům (fejeton)

Mon, 15 Nov 2010 20:06:34 +0100

I vy to znáte. Ráno vztekle típnete řvoucí budík, v polospánku se doploužíte do koupelny, hodíte na sebe nějaké oblečení a v autobuse cestou do školy pokračujete ve spaní. Po milionté dosednete do lavice a příchod kantora sotva zaznamenáte.

Ne tak v Hořovicích! Zastupitelstvo totiž vymyslelo geniální a finančně zcela nenáročný plán, který každého spáče zaručeně probudí. Město totiž přestalo stíhat neukázněné "pejskaře", jejichž miláčci teď večer co večer připravují pro studenty na chodník nejedno překvapení.

Ospalého studenta rázem probudí, když nějaké takové přehlédne a včas nenatáhne krok. Hned přemýšlí, jak se zbavit té neblahé vizitky na podrážce a do hodiny pak přijde nejen čilý, ale zaručeně i přezutý. Šťastný je přezutý student, akceptovaný učitel i ředitel školy.

Tolik radosti za trochu důvtipu na radnici hned tak jinde nepotkáme, že?

Růže

Sun, 04 Jul 2010 16:14:43 +0200

Ta voda se přímo kouzelně třpytila a já si prostě nemohla pomoct.

Na závodech v Plzni

Mon, 21 Jun 2010 12:30:07 +0200

Když nemůžu sama závodit, fotím. Není to nic extrémě skvělého, ale snažím se a učím se.

Blues pro bláznivou holku

Sun, 20 Jun 2010 21:14:02 +0200

Název díla: Blues pro bláznivou holku

Jméno autora: Václav Hrabě

Kategorie: Lyrická poezie

Celkové hodnocení:

Václava Hraběte - jednoho z nejvýznamnějších českých beatníků - jsem si zamilovala nejen proto, že jsem první okamžiky života prožila ve stejné obci, jako on; nebo proto, že chodím do gymnázia nesoucího v názvu jeho jméno; ale samozřejmě zejména pro jeho tvorbu, která mi zvláštním způsobem přirostla k srdci svou opravdovostí a krásou. Doposud jsem se nesetkala s poezií, jež by mi byla tolik blízká. Možná je tomu tak, protože byl Hrabě tak mladý, když psal své verše. Možná je to jeho (a mým) vztahem k hudbě. Možná je to prostě tím, že nádherně básnil.

Seznam básní:

Prolog

Podzim

Variace na renesanční téma

Ospalé něžnosti

Krátká báseň o Praze

Romance

Infekce

Blues na památku Vladimíra Majakovského

Ukolébavka

Zavři oči

Báseň skoro na rozloučenou

Nejoblíbenější básně:

Prolog

V této básni se odráží Hrabětova nechuť k měšťáckému stylu života. Jejími verši "připíjí na zdraví" lidem, kterých si doopravdy cení. (Davis, Parker,…)

Romance

V Blues pro bláznivou holku je její starší, neopravená verze. Je to jen hrubý materiál, který Hrabě ještě dále opracoval a seškrtal. Přesto, že se v podstatě nejedná o hotovou báseň, byla jsem jí zaujatá natolik, že mi celá utkvěla v paměti a v duchu si ji přeříkávám před spaním. Mám ráda noc a svit Měsíce a neuznávám "slušné oholené pány", kteří mi "otcovsky poklepávají na rameno" a radí.

Infekce

Báseň, kterou jako jednu z prvních ukázal svému vysokoškolskému příteli Jiřímu Růžičkovi. Lyrický hrdina se zde potýká s nesnázemi lásky. Opět tak lidsky, že to člověk nemůže jen tak přečíst, musí to s ním prožít.

První dojem po přečtení:

Některé verše jsem musela číst stále znovu - ne pro to, že by byly nepřehledné nebo nepochopitelné, spíše mne natolik uchvátily, že jsem se od nich nedokázala odtrhnout.

Otázky:

Musím zde zmínit snad nejotřelejší otázku, kterou kdo může v souvislosti s Václavem Hrabětem položit: "Co by se dělo, kdy nezemřel tak mlád?".

Poznámky a odkazy na jiné knihy:

Kromě těchto básní je v celé knize "Blues pro bláznivou holku" (nebo jen "Blues") spousta dalších nádherných básní, které rozhodně stojí za přečtení. Některé z nich jsou psané jako texty k zahraničním písním a jsou snadno rozeznatelné podle rýmu a rytmu. Hrabě se totiž po vojně chtěl živit jako textař. Neméně zajímavá je také jeho povídka Horečka.

Kytice

Sun, 20 Jun 2010 20:15:57 +0200

Název díla: Kytice

Jméno autora: Karel Jaromír Erben

Kategorie: Epická poezie

Celkové hodnocení:

Nedá se říct, že by mě toto dílo nějak extrémně zaujalo. Je to kniha, která mi je předkládána už od raného dětství, a proto jí beru jako pouhou klasiku. Avšak nepochybuji o tom, že se Erbenova poezie dostala do oddělení klasické poezie zaslouženě.

Seznam básní:

Kytice

Poklad

Svatební košile

Polednice

Zlatý kolovrat

Štědrý den

Holoubek

Záhořovo lože

Vodník

Vrba

Lilie

Dceřina kletba

Věštkyně

Básně, které mě nejvíce zaujaly:

Vodník

Příběh mladé panny, která neuposlechla radu své matky a vpadla přímo do náruče vodníkovi, který jí odmítal pustit ze své vodní říše. Musela s ním tedy žít a vychovávat jejich dítě. Jednoho dne se jí opravdu zastesklo po matičce, přemluvila tedy vodníka, aby jí na jediný den pustil zpět na svět. Ovšem porušila slib, který dala vodníkovi a odmítla se vrátit domů jakmile odzvonili klekání. Vodník byl ještě chvíli trpělivý, ale když jeho žena neuposlechla ani třetí výzvu, pomstil se jí:

"Něco padlo. - Pode dveřmi

mok se jeví - krvavý;

a když stará otevřela,

kdo leknutí vypraví!

Dvě věci tu v krvi leží -

mráz po těle hrůzou běží:

dětská hlava bez tělíčka

a tělíčko bez hlavy."

Je to velmi poučná báseň.

Zlatý kolovrat

Prince během lovu přepadla žízeň, zastavil tedy u chaloupky a žádal trochu vody. Podala mu ji krásná přadlena Dora, do které se okamžitě zamiloval. Když ji požádal, aby s ním odjela na jeho hrad, zjistil, že žije s macechou a nevlastní sestrou a
musí je požádat o svolení. Princ tedy přijel i druhý den, kdy již macecha byla zpět z města a požádal ji o ruku její nevlastní dcery. Macecha mu ji přislíbila.

Druhý den se tedy všechny tři vypravily na hrad. Cestou přes les však ubohou nevěstu zamordovaly, všechny údy jí uťaly, její oči vydloubaly a vzaly je s sebou - krvácející tělo nechaly v lese. Její nevlastní sestra jí byla k nerozeznání podobná, takže macecha před prince předvedla ji. Krátce po svatbě musel princ - tedy už král - odjet. Své ženě poručil příst.

Mezi tím našel torzo těla nevinné pany v lese podivný stařeček. Vzal si jej do své jeskyně, probudil jej, dal mu zlatý kolovrat a poslal ho do hradu, aby ho prodalo - ale ne za nic jiného, než za nohy. Když to královna viděla, hned zatoužila po zlatém kolovrátku - poslala pro něj svou služku a ani jí nebylo divné, že to pachole, které ho prodávalo, za něj chce místo peněz nohy. Svolila tedy. Stařík je Doře hned přidělal k tělu živou vodou a vyslal ji se zlatou přeslicí pro ruce. Vše bylo jako poprvé, a tak ji stařík vyslal se zlatým kuželem pro oči. Všechno stařec živou vodou zase spojil s tělem. Panna procitla, avšak staříka již nikde neviděla.

Když se král vrátil zpět ze své cesty, žena mu chtěla hned ukázat, co pořídila. Sedla ke kolovrátku a začala příst. Ale kouzelný kolovrat nevrzal jako všechny ostatní - prozradil králi, jaká zvěrstva jeho žena a její matka napáchaly nebohé Doře. Vyjel tedy do lesa, kde našel svou milou. Macechu a její dceru nechal zavraždit stejným způsobem, jakým ony zamordovaly Doru. A vystrojil novou svatbu.

Svatební košile

Panna truchlila pro svého milého, který se odebral do ciziny a již tři léta ho neviděla. Začala ztrácet naději, že ho ještě kdy spatří. Ale v tom uslyšela zaklepání na okénko - její milý se vrátil. Uprostřed noci. Ale něco v jeho chování se jí nezamlouvalo - chtěl, aby s ním ihned odešla, aby si ji mohl do rána vzít za ženu. Nakonec svolila.

Šli výšinami, lesy, skalami, bažinami, přes vody a luka. A ženich ji donutil zahodit její modlící knížky, růženec a dokonce i křížek, po její matičce. Zastavili u hřbitova - panna se zděsila. Došlo jí, že její muž již není mezi živými. Že je to umrlec, který ji chce stáhnout do svého světa. Utekla před ním a schovala se v umrlčí komoře. Její druh se na ní dobýval, ale nemohl se k ní dostat, díky jejím modlitbám. Když už to vypadalo s pannou zle, vysvitlo slunce a ona byla zachráněna.

Společenstvo Prstenu

Sun, 20 Jun 2010 19:06:12 +0200

Název díla: Společenstvo Prstenu

Jméno autora: John Ronald Reuel Tolkien

Kategorie: Fantasy

Celkové hodnocení:

Dílo není těžké na čtení a na povrchní pochopení, ale i když zabádáme hlouběji pod povrch hlavního děje, najdeme zde mnoho zajímavostí, které nás uvedou v úžas (hlavně v dalších pokračováních této knihy). Je to tedy četba i pro děti (já sama jsem tuto poprvé knihu četla ve svých osmi letech) i pro náročnější čtenáře.

Téma:

Obyčejný hobit Frodo se jednoho dne dozví od čaroděje Gandalfa, že prsten, který kdysi (v knize Hobit) našel Frodův strýc Bilbo, není jen tak obyčejný prsten, nýbrž Jeden Prsten, který nechal vyrobit pán zla Sauron, aby mohl ovládnout celý svět. Když Sauron přišel ve velké bitvě o Prsten, ztratil většinu své moci, avšak v ústraní se pomalu zotavoval. A teď přišla doba, kdy je Sauron i bez Prstenu natolik silný, aby se pokusil svůj výtvor zla znovu získat. Takže Frodovi teď hrozí nebezpečí. A musí se vydat na dlouhou a namahavou cestu, která ho může stát i život, jen proto, aby zachránil všechny obyvatele Středozemě.

Neměl sice moc času na rozmyšlenou, ale nakonec uznal, že musí jít. Vydal se tedy na cestu společně se svým nejlepším přítelem Samem. Jejich prvním úkolem bylo dostat se v pořádku přes Kraj do Elfského útočiště Roklinky. Nebylo to jednoduché, protože Sauronovi posluhovači Nazgûlové (Černí jezdci, Devítka) jim byli v patách. Nakonec se jim za pomoci hobitů Smíška a Pipina, chodce Aragorna a elfky Arwen podařilo proniknout až do bezpečí Elrondova domu.

V Roklince se sešli všichni významní zástupci ras Středozemě a rozhodovalo se zde o osudu Prstenu. Nakonec se rada usnesla, že musí být zničen. A jediná možnost, bylo vhodit ho do ohňů hory Osudu, z kterých bych zkut. Potíž byla v tom, že ona hora byla přímo v Mordoru - v zemi Temného pána. Proto byla vybrána speciální devítičlenná družina - Společenstvo Prstenu - její členové byli Frodo, Sam, Smíšek, Pipin, Aragorn (za Hraničáře), Boromir (za Gondorský lid), Gimli (za trpaslíky), Legolas (za Elfy) a samozřejmě Gandalf.

Nejprve je cesta zavedla do velkolepých, dávno opuštěných trpasličích síní Morie, kde jejich neopatrné chování probudilo démona Balroga. V boji s ním družina přišla o svého vůdce Gandalfa. Přes všechen žal však přeživší museli jít dál. Podařilo se jim uniknout do Lóthlórienu, říše lesních elfů, kde si odpočali, nabrali nové zásoby. Dál na jih pokračovali po řece Anduině. Těsně před Rauroskými vodopády byli dostiženi Skurut-haii, se kterými se museli opět utkat. V této bitvě hrdinně zhynul Boromir. Smíšek a Pipin byli zajati. Frodo musel od družiny utéci (spolu se Samem), aby temná strana nezískala Prsten. A dál v cestě do Mordoru pokračovali sami. Společenstvo se tedy prozatím rozpadlo. A tím skončil první díl Tolkienovy trilogie.

Charakteristika hlavních postav a jejich vztahů:

+Frodo Pytlík - jeho přezdívka Ten, který nese prsten hovoří za vše

+Bilbo Pytlík - Frodův strýc, nálezce Prstenu

+Samvěd Křepelka (Sam) - Frodův zahradník, dobrý přítel a společník (člen společenstva)

+Gandalf Šedý - čaroděj, Bilbův společních na půtování za Drakem Šmakem (v knize Hobit - předchůdci Pána Prstenů), zkušený a všeznalý muž (člen společenstva)

+Aragorn - "Chodec", hraničář, dědic Gondorského trůnu(člen společenstva)

+Elrond - vládce elfů z Roklinky

+Gimli - trpaslík (člen společenstva)

+Boromil - syn vládnoucího správce Gondoru (člen společenstva)

+Legolas - lesní elf z Temného hvozdu (člen společenstva)

+Galadriel - vládkyně elfů z Lóthlórienu

-Sauron - "Nenáviděný", tvůrce Jednoho Prstenu, hlavní záporná postava

-Saruman Bílý- čaroděj, pomocník Saurona

-Balrog - démon z Morie

Poznámky a odkazy na jiné knihy:

Myslím, že mnohem zajímavější jsou další dva díly této knihy a na ně navazující Silmarilion, podrobně vysvětlující všechny pohnutky občanů Středozemě. Je to sice náročnější četba, ale o to je zajímavější. Celá trilogie Pán Prstenů byla i vydařeně zfilmována. Podle mě je to nejlepší filmová adaptace, s kterou jsem se prozatím setkala.

Akrostich

Wed, 16 Jun 2010 19:45:51 +0200

Jsem zde jen já, ubohé individuum,
Ebenový stůl a v něm tisíce mých veršů-
Na rychlo zapsaných na cár papíru.
Impulsy mého srdce mě nutí zpívat
Čarovnou melodii, kouzelné tóny.
Etika mi radí, abych ztichla, abych nepsala…
Kdy se však ona naposledy setkala s pravou láskou?

Praha - Karlův most

Sat, 22 May 2010 11:30:14 +0200

Síla skladby

Sat, 22 May 2010 10:45:52 +0200

...marná snaha o dobro lidstva.

Přátelé mí, drazí

poslouchejte aspoň jedinkrát

ta skladba je o vás

snad vám můžu chvíli hrát

Přátelé mí, vrazi

zanechte nápadných lží -

Mého klarinetu hlas

celý svět udobří.

Hořovice Václava Hraběte (aneb literární festival očima diváka)

Wed, 05 May 2010 09:59:14 +0200

Součástí festivalu byla především soutěž o nejlepšího poetu, prozaika a publicistu, ale přestože jsem se této soutěže nezúčastnila (a byla jsem kvůli tomu označena za chorobnou sebekritičku), první květnový víkend roku 2010 si budu pamatovat dlouho.

Program začal v pátek 30.4. večer vernisáží litografií pana Oldřicha Jelena, jehož trpělivost jsem začala obdivovat zhruba ve chvíli, kdy nám začal barvitě popisovat všechna úskalí jeho řemesla. S několika literáty z našeho gymnázia jsem tedy postávala před uměleckými díly a nasávala jejich atmosféru. Přidala se k nám básnířka Kateřina, která za festivalem přijela z daleka. Dlouho jsme vydrželi rozprávět o světě literatury, o školních časopisech, o sebevraždách spisovatelů, o sebevraždách redaktorů… Většinu času, kdy kapela Traband bavila posluchače údernými tóny , seděli jsme v povzdálí a konverzovali. Když hudba ztichla, my jsme ještě nechtěli konec tohoto dne. Bylo kolem půlnoci a nás pět procházelo mlčky temným lesem. Trochu pršelo, myslím…

Prvomájové dopoledne jsem strávila posloucháním dohadů o správném způsobu psaní. Možná, kdybych lépe vstřebala vše, co bylo vyřčeno, dokázala bych barvitěji popsat své dojmy z literárního semináře.
Možná ne. Bylo to polemizování nad uměním. Podle mě je na celém umění krásné právě to, že neexistuje žádný jednotný návod, jak ho tvořit. Můžeme se naučit psát gramaticky správně, můžem zdokonalovat své malířské schopnosti, stejně tak si můžeme osvojit techniku hry na klarinet, ale nikdo nám neřekne, jak naše vědomosti zúročit v pravé umění.

Po oběde si pro nás divadlo Na holou připravilo zákusek v podobě hry "Do práce? aneb život se s námi nemazlí…"
A potom už na jeviště vystoupili páni recitátoři - Mirek Kovařík a Radek Bláha a zahrnovali nás kvalitní poezií v kvalitním podání. Nádherně se nám poslouchaly oblíbené verše.

Čas se chýlil někam mezi odpolene a podvečer a my jsme byli autobusem zavezeni do Lochovic, kde již 45 let leží náš Václav Hrabě. Společnou recitací jeho Variace na renesanční téma, jsme mu poděkovali za jeho příspěvek do našich srdcí.

Před šestou hodinou (opět v klubu Labe) byli vyhlášeni nejúspěšnější mladí literáti. Dva studenti našeho ústavu zachránili svým umístěním jeho čest (oba byli mezi nejlepšími deseti v oboru próza, jeden z nich se dokonce propsal až na druhé místo). Snad tedy má naše škola stále právo pyšnit se jménem Gymnázium Václava Hraběte.

Utrpení mladého Werthera

Sun, 18 Apr 2010 12:00:52 +0200

Název díla: Utrpení mladého Werthera

Jméno autora: Johann Wolfgang Geothe

Kategorie: Román

Celkové hodnocení:

Výborný příběh, výborná forma, výborný překlad, výborné myšlenky.

Téma:

Mladý malíř Werther se pln ideálů odstěhoval do městečka Wahlheim, kde potkal okouzlující slečnu Lottu, do které se vášnivě zamiloval. Často k ní chodil na návštěvu a pomáhal jí s výchovou jejích mladších sourozenců, o které se musela starat po smrti své matky. Naneštěstí byla zasnoubena, takže nemohla opětovat Wertherovu lásku. Shledal, že její muž Albert je velmi hodný, pracovitý a bezelstný muž, se kterým si celkem rozuměl. Na popud své matky Werther odjel pracovat na velvyslanectví s představou, že ho cit k Lottě nebude tolik trápit, když se s ní přestane stýkat. Ovšem zanedlouho se touha po Lottě změnila v šílenství. Odpor k politice ho donutil ustat v práci a on se vrátil zpět k již provdané Lottě. Albert na něj začal žárlit a nerad přihlížel společným rozmluvám ubohého Werthera a jeho Lotky. Krátce před Vánoci odjel na služební cestu a Werther vyznal Lottě svou lásku k ní. Ona zjistila, že ho také miluje, ale Alberta opustit nesměla. Den na to si Werther půjčil Albertovu zbraň a po napsání dlouhého dopisu Lottě se o půlnoci zastřelil. Ráno krvácejícího našel jeho sluha, nebylo mu už však pomoci. Zemřel v pravé poledne a byl pohřeb na místě, které si sám zvolil.

Charakteristika hlavních postav a jejich vztahů:

Werther - V první polovině knihy se jeví jako nadaný, optimistický. Během příběhu kvůli nešťastné lásce změní v trosku.

Vilém - Wertherův nejlepší přítel. Ten, jemuž je adresována většina Wertherových dopisů.

Lotta - Krásná, hodná, milá, přívětivá, laskavá, chytrá… až neskutečně dobrá. Není divu, že z ní jeden muž naprosto zešílel a druhého láska k ní dohnala k sebevraždě.

Albert - Chytrý, přespříliš práci se věnující, přesto však bezelstný manžel Lotty.

Nejslabší místo:

Wertherovo čtení zpěvů z Ossianami přehradilo dějový tok a mně (možná i jinému čtenáři, prahnoucímu po vyvrcholení příběhu, jež přímo sálalo z těch několika málo zbývajících stránek) se zdálo až otravně dlouhé.

První dojem po přečtení:

Takových knih by mělo být více. A hlavně by si takové knihy měli přečíst všichni ti, kdo tvrdí, že Stmívání a další díla podobného rázu stojí za to číst. Tento příběh jsem si užívala od začátku do konce. Poutavá ich-forma mi pomohla vcítit se do Wertherových pocitů a myšlenek a vznítila ve mně snahu pochopit jeho pohnutky.

Otázky:

Jak na Lottu zapůsobila Wertherova sebevražda? V posledním odstavci bylo napsáno, že se přeživší báli o její život. Tolik jí jeho smrt zarmoutila? Byl Werther tak bezcitný a uvědomil si, co jeho čin způsobí, nebo ho v jeho šílenství ani nenapadlo pomýšlet na následky svého jednání? Možná od každého trochu.

Karlův most

Thu, 15 Apr 2010 20:54:56 +0200

Slepý rybář na břehu Vltavy

stojí a rozjímá o světě.

Nevidí ani obrys mlhavý,

přesto ví vše o naší planetě

Na druhém břehu - neznaje tón -

-a říkám čistou pravdu-

Hluchý druh komponuje proň

tu nejkrásnější skladbu

A mezi nimi, míhá se život

na ošoupaném dláždění

Tam podrážky našich bot
po staletí drolí kamení

Ten kámen ničí lidských tužeb síla

síla věčnosti, bojů i zábavy

Chamtivě okusují zdiva

zuby a drápy všemocné Vltavy

Jaro

Tue, 06 Apr 2010 19:16:55 +0200

Je to slátanina, vytvořená na jednu z hodin literatury....

...

Je jaro, něžné sněženky se derou skrz blátivou zem

Je jaro a slunce nás hřeje

Proto teď klidně vyjdeme ven

Bez strachu, že zapadneme do závěje

Závěje, jež bývaly hluboké, kdysi

a mísily se se špínou, kdysi

Jsou ty tam, tak rád je každý z nás

Vždyť konečně

Je jaro

Taková normální hodina

Wed, 24 Mar 2010 22:29:28 +0100

Jakmile vstoupila do třídy, zdálo se, že ani sluneční paprsky s ní nechtějí zůstat v jedné místnosti - splašeně utíkaly zpět na nebe. Vše divně, tlumeně ztichlo a její rytmický krok se nesl s ozvěnou.

"Posaďte se!" přikázala. A my se posadili. Ona také. Rozhlížela se po třídě. Obličej měla stažený v děsivou grimasu, podle které bych poznala fanatického masového vraha. Její oči se nejednou zastavily - hleděly přímo na mne. Šlehaly z nich plameny zloby a mou krev přiváděly k varu. Upřeně jsme na sebe hleděly - ani jedna neodvrátila svůj zrak. Vztek ve mně vřel tolik, že se mi rozklepaly ruce. Zoufalství se zdálo být bez konce. Ale v tom ona využila své tajné zbraně k ukončení tohoto psychického souboje.

" Vem si papír a tužku, přesuň se do první lavice a napiš mi, co víš o charakteru!" řekla mi a zašklebila se výrazem člověka, který se již brzy dočká své výhry.

A já musela jít, protože proti slovu profesorky přeci nemohu protestovat.

Krysař

Tue, 23 Feb 2010 11:17:56 +0100

takto vypadá má domácí práce na literární výchovu. :)

Název díla: Krysař

Jméno autora: Viktor Dyk

Kategorie: Dobrodružný román

Celkové hodnocení:

Z díla Viktora Dyka je cítit romantika, jsou v něm vidět mravní ideály; ale také nešvary a zrady, promítnuté pravděpodobně z Dykova života. Poprvé jsem se s jeho dílem (pokud nepočítám úryvky Dona Quiota, na něž jsem narazila ve školní čítance) setkala v jisté sbírce poezie. A právě onen sarkasmus či paradox jeho básní mě motivoval k četbě Krysaře. To, co mě zaujalo na jeho básnické tvorbě, v této knize se zdvojnásobilo. Vždyť je to věrný odraz všeho, co vidím kolem sebe, zabalený do pohádkového hávu.

Téma:

"A vaše jméno?"

"Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař."

Krysař se svou píšťalou chodí od města k městu a odvádí krysy z domů. Nikdy na ni nezahrál z plných plic, přesto začala-li tiše znít ona teskná melodie, krysy slepě následovaly její tóny až k útesům, odkud skákaly do náruče jisté smrti. Když dokončil svou práci, odešel a už se nikdy nevrátil. Lidé zapomněli.

Stejně tak navštívil i město Hameln. Stala se zde však věc, kterou ani krysař nečekal. Setkal se s krásnou Agnes. Věděl, že krysař nesmí milovat, ale svému srdci poručit nedokázal. I scházel se s ní noc co noc a přes den pak vyháněl krysy. Nebyl ale jediný, kdo měl o Agnes zájem. Dlouhý Kristián si s ní již plánoval šťastnou budoucnost…

Krysař splnil svůj slib - ulice i domy byly prosty krys. Žádal tedy od městských konšelů svou mzdu. Hamižní měšťané mu však odmítli vyplatit celou její výši. Krysař se rozzuřil. Odešel z Hameln. Kráčel celý den, ale zjistil, že nemůže takto opustit Agnes. Vrátil se do města. Všude slyšel zlověstný smích. Myslel, že blouzní. Možná blouznil opravdu. Spěchal za svou milou. Našel jí v hlubokém smutku a beznaději. Když mu vypověděla, k čemu došlo mezi ní a Kristiánem - že s ním čeká dítě - krysař přes všechen svůj hněv, nemohl k ní cítit zášť, neboť její žal pramenil právě z tohoto činu. A byl to žal upřímný. Zbortil se mu celý svět. Tu si vzpomněl na svou flétnu. Přiložil jí k ústům a zahrál tak silně, jak jen mohl. Vyšel z domu a famózní melodie nesla se městem. Občané zanechali rozdělané práce a následovali krysaře ven z města. Krysař je stejně jako krysy dovedl k okraji útesu a oni se nezastavili. Uchváceni hudbou šli za představou bájné rajské země sedmihradské a všichni skočili z útesu - a krysař za nimi.

Všichni? Ne. Jeden zůstal. Rybář Sepp Jörgen byl stále u svých sítí. Byl to muž silné postavy, ale slabého ducha. Co se stalo jeden den, jemu došlo až nazítří. Tak tedy až den po vylidnění Hameln zaposlouchal se Jörgen do magických tónů píšťaly. Až tehdy spoutala ho touha odejít z městských bran. Když však míjel poslední stavení, uslyšel dětský nářek tak zoufalý, že i slabomyslný rybář se zastavil a šel utěšit dítě. Mělo hlad a on nemohl kojence dát k matčinu prsu, protože jeho matka tu nebyla. A tak se stalo něco zvláštního. Křik dítěte překonal zvuk píšťaly krysařovy. Jörgen proto odolal touze po věčném ráji, který mu melodie smrti slibovala. Vzal dítě a odešel pryč z Hameln, pryč od útesu. Odešel hledat ženu, jež by nakrmila hladové dítě.

Charakteristika hlavních postav a jejich vztahů:

Krysař - Miloval Agnes, a proto se rozhodl velkoryse ušetřit Hameln, přestože s ním konšelé nezacházeli tak, jak by měli. Když zjistil marnost svého počínání, zavedl lid do propasti. Nakonec ztratil svou píšťalu i sebe samého.

Agnes - Až do příchodu krysaře to byla počestná dívka, držící se městských konvencí. Ale krysař svým vstupem do jejího života, rozpoutal v ní určitou rozpolcenost - snažila se nevybočit z městského života, ale zároveň tajně milovala krysaře.

Kristián - Typický maloměšťan držící se konvencí za každou cenu. Viděl jen materiální hodnoty.

Sepp Jörgen - Byl natolik prostoduchý, že nedovedl ani snít o zemi sedmihradské. Jeho hloupost byla pro něj záchranou.

Konšelé - Nepopiratelný odkaz dnešního světa. Byli schopni si najít kličku v zákonech, jen aby nemuseli krysaři zaplatit za odvedenou práci. Vymstilo se jim to. (Kéž by zle dopadli všichni, kdo se takto chovají.)

Nejsilnější místo:

Konec krysařův:

"Naklonil se nad propastí. Bylo ticho, zvláštní ticho. Píšťala padla z krysařových rukou. A jeho píšťala znamenala život.

Zvuky její jako by ještě doznívaly v pádu; zvuky její vedly krysaře, jako vedly dav -

"Ano" odpovídal krysař němé propasti. A také on hledal bránu.

Tak odešel krysař a ostatní z Hameln; není však jisto, došli-li do země sedmihradské."

První dojem po přečtení:

Dočetla jsem poslední slovo příběhu, ale nedokázala jsem zavřít knihu a jen jsem s očima otevřenýma zírala do prázdna. Na mysli mi vytanuly dvě otázky:

Došli lidé z Hameln do jejich vysněného ráje, nebo skok z útesu neznamenal průchod branou Sedmihradska a oni prostě zemřeli? Způsob jakým Viktor Dyk napsal poslední kapitolu, ve mně vyvolal dojem, že zemřeli, a proto nalezli cestu do jejich vybájené země; že smrt pro ně byla vysvobozením z jejich nudného života.

Našel Sepp Jörgen matku pro děťátko, které zachránil? Upřímně doufám, že ano. Rybář by si snad i zasloužil najít ženu; rodinu, u které by se mohl usadit a žít šťastně až do smrti.

Poznámky a odkazy na jiné knihy:

Německá pověst o krysaři je také velmi pěkně muzikálně zpracována Danielem Landou. Příběh se sice zásadně liší od Dykovy verze, ale kde pokulhává děj, tam skvělá hudba strhne pozornost divákovu.