Hořovice Václava Hraběte (aneb literární festival očima diváka)

5. května 2010 v 9:59 |  Reportáže, zážitky
kovarikkk
Součástí festivalu byla především soutěž o nejlepšího poetu, prozaika a publicistu, ale přestože jsem se této soutěže nezúčastnila (a byla jsem kvůli tomu označena za chorobnou sebekritičku), první květnový víkend roku 2010 si budu pamatovat dlouho.
                Program začal v pátek 30.4. večer vernisáží litografií pana Oldřicha Jelena, jehož trpělivost jsem začala obdivovat zhruba ve chvíli, kdy nám začal barvitě popisovat všechna úskalí jeho řemesla. S několika literáty z našeho gymnázia jsem tedy postávala před uměleckými díly a nasávala jejich atmosféru. Přidala se k nám básnířka Kateřina, která za festivalem přijela z daleka. Dlouho jsme vydrželi rozprávět o světě literatury, o školních časopisech, o sebevraždách spisovatelů, o sebevraždách redaktorů… Většinu času, kdy kapela Traband bavila posluchače údernými tóny , seděli jsme v povzdálí a konverzovali. Když hudba ztichla, my jsme ještě nechtěli konec tohoto dne. Bylo kolem půlnoci a nás pět procházelo mlčky temným lesem. Trochu pršelo, myslím…
                Prvomájové dopoledne jsem strávila posloucháním dohadů o správném způsobu psaní. Možná, kdybych lépe vstřebala vše, co bylo vyřčeno, dokázala bych barvitěji popsat své dojmy z literárního semináře.
Možná ne. Bylo to polemizování nad uměním. Podle mě je na celém umění krásné právě to, že neexistuje žádný jednotný návod, jak ho tvořit. Můžeme se naučit psát gramaticky správně, můžem zdokonalovat své malířské schopnosti, stejně tak si můžeme osvojit techniku hry na klarinet, ale nikdo nám neřekne, jak naše vědomosti zúročit v pravé umění.
                Po oběde si pro nás divadlo Na holou připravilo zákusek v podobě hry "Do práce? aneb život se s námi nemazlí…"
A potom už na jeviště vystoupili páni recitátoři - Mirek Kovařík a Radek Bláha a zahrnovali nás kvalitní poezií v kvalitním podání. Nádherně se nám poslouchaly oblíbené verše.
kovarik
kovarikk
                Čas se chýlil někam mezi odpolene a podvečer a my jsme byli autobusem zavezeni do Lochovic, kde již 45 let leží náš Václav Hrabě. Společnou recitací jeho Variace na renesanční téma, jsme mu poděkovali za jeho příspěvek do našich srdcí.
                Před šestou hodinou (opět v klubu Labe) byli vyhlášeni nejúspěšnější mladí literáti. Dva studenti našeho ústavu zachránili svým umístěním jeho čest (oba byli mezi nejlepšími deseti v oboru próza, jeden z nich se dokonce propsal až na druhé místo). Snad tedy má naše škola stále právo pyšnit se jménem Gymnázium Václava Hraběte.
ludmil
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sherin Sherin | E-mail | Web | 6. května 2010 v 19:08 | Reagovat

Z tvého líčení je vidět, že to jistě musel být překrásný zážitek :) Hlavně ta recitace u jeho hrobu musela mít skvělou atmosfétu. Jenom bych řekla, že je škoda, že ses nezúčastnila té soutěže ;-)

2 Lucka Lucka | Web | 26. května 2010 v 10:49 | Reagovat

Jejej! Toho pana recitátora znám! Kdysi nám v Berouně recitoval Žáčka! Je to možné?

3 altariel altariel | Web | 26. května 2010 v 12:45 | Reagovat

Možné to rozhodně je, přestože on recituje především Václava Hraběte. Ovšem nejen jeho...

4 Eumenidas Eumenidas | Web | 9. června 2010 v 15:53 | Reagovat

Potěšující článek, poprvé slyším někoho básnit nad básníky. Přednes Mirka Kovaříka je nezapomenutelný, ráda jsem svého času poslouchala Zelené peří, nevím jestli ještě dnes existuje... takhle jsem poznala spoustu básníků a básnířek, většinou velmi dobré. A ty přednesy byly nádherné, podbarvené hudbou, poslouchat tento pořad byl zážitek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama