Taková normální hodina

24. března 2010 v 22:29 |  Literární tvorba
Jakmile vstoupila do třídy, zdálo se, že ani sluneční paprsky s ní nechtějí zůstat v jedné místnosti - splašeně utíkaly zpět na nebe. Vše divně, tlumeně ztichlo a její rytmický krok se nesl s ozvěnou.

"Posaďte se!" přikázala. A my se posadili. Ona také. Rozhlížela se po třídě. Obličej měla stažený v děsivou grimasu, podle které bych poznala fanatického masového vraha. Její oči se nejednou zastavily - hleděly přímo na mne. Šlehaly z nich plameny zloby a mou krev přiváděly k varu. Upřeně jsme na sebe hleděly - ani jedna neodvrátila svůj zrak. Vztek ve mně vřel tolik, že se mi rozklepaly ruce. Zoufalství se zdálo být bez konce. Ale v tom ona využila své tajné zbraně k ukončení tohoto psychického souboje.

" Vem si papír a tužku, přesuň se do první lavice a napiš mi, co víš o charakteru!" řekla mi a zašklebila se výrazem člověka, který se již brzy dočká své výhry.

A já musela jít, protože proti slovu profesorky přeci nemohu protestovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 zRzQa► zRzQa► | 25. března 2010 v 7:25 | Reagovat

chudaku...

2 Lucka Lucka | Web | 26. května 2010 v 10:53 | Reagovat

My měli učitele, ten vešel s úsměvem do třídy, něco nám rozšafně povídal na pozdrav a najednou strhl masku - vyvalil oči, vytasil před sebe papíry, co měl schované v ruce za zády a bafl: PÍSEMKA!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama