Krysař

23. února 2010 v 11:17 |  Čtenářská kartotéka
takto vypadá má domácí práce na literární výchovu. :)

Název díla: Krysař

Jméno autora: Viktor Dyk

Kategorie: Dobrodružný román

Celkové hodnocení:

Z díla Viktora Dyka je cítit romantika, jsou v něm vidět mravní ideály; ale také nešvary a zrady, promítnuté pravděpodobně z Dykova života. Poprvé jsem se s jeho dílem (pokud nepočítám úryvky Dona Quiota, na něž jsem narazila ve školní čítance) setkala v jisté sbírce poezie. A právě onen sarkasmus či paradox jeho básní mě motivoval k četbě Krysaře. To, co mě zaujalo na jeho básnické tvorbě, v této knize se zdvojnásobilo. Vždyť je to věrný odraz všeho, co vidím kolem sebe, zabalený do pohádkového hávu.

Téma:

"A vaše jméno?"
"Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař."
Krysař se svou píšťalou chodí od města k městu a odvádí krysy z domů. Nikdy na ni nezahrál z plných plic, přesto začala-li tiše znít ona teskná melodie, krysy slepě následovaly její tóny až k útesům, odkud skákaly do náruče jisté smrti. Když dokončil svou práci, odešel a už se nikdy nevrátil. Lidé zapomněli.
Stejně tak navštívil i město Hameln. Stala se zde však věc, kterou ani krysař nečekal. Setkal se s krásnou Agnes. Věděl, že krysař nesmí milovat, ale svému srdci poručit nedokázal. I scházel se s ní noc co noc a přes den pak vyháněl krysy. Nebyl ale jediný, kdo měl o Agnes zájem. Dlouhý Kristián si s ní již plánoval šťastnou budoucnost…
Krysař splnil svůj slib - ulice i domy byly prosty krys. Žádal tedy od městských konšelů svou mzdu. Hamižní měšťané mu však odmítli vyplatit celou její výši. Krysař se rozzuřil. Odešel z Hameln. Kráčel celý den, ale zjistil, že nemůže takto opustit Agnes. Vrátil se do města. Všude slyšel zlověstný smích. Myslel, že blouzní. Možná blouznil opravdu. Spěchal za svou milou. Našel jí v hlubokém smutku a beznaději. Když mu vypověděla, k čemu došlo mezi ní a Kristiánem - že s ním čeká dítě - krysař přes všechen svůj hněv, nemohl k ní cítit zášť, neboť její žal pramenil právě z tohoto činu. A byl to žal upřímný. Zbortil se mu celý svět. Tu si vzpomněl na svou flétnu. Přiložil jí k ústům a zahrál tak silně, jak jen mohl. Vyšel z domu a famózní melodie nesla se městem. Občané zanechali rozdělané práce a následovali krysaře ven z města. Krysař je stejně jako krysy dovedl k okraji útesu a oni se nezastavili. Uchváceni hudbou šli za představou bájné rajské země sedmihradské a všichni skočili z útesu - a krysař za nimi.
Všichni? Ne. Jeden zůstal. Rybář Sepp Jörgen byl stále u svých sítí. Byl to muž silné postavy, ale slabého ducha. Co se stalo jeden den, jemu došlo až nazítří. Tak tedy až den po vylidnění Hameln zaposlouchal se Jörgen do magických tónů píšťaly. Až tehdy spoutala ho touha odejít z městských bran. Když však míjel poslední stavení, uslyšel dětský nářek tak zoufalý, že i slabomyslný rybář se zastavil a šel utěšit dítě. Mělo hlad a on nemohl kojence dát k matčinu prsu, protože jeho matka tu nebyla. A tak se stalo něco zvláštního. Křik dítěte překonal zvuk píšťaly krysařovy. Jörgen proto odolal touze po věčném ráji, který mu melodie smrti slibovala. Vzal dítě a odešel pryč z Hameln, pryč od útesu. Odešel hledat ženu, jež by nakrmila hladové dítě.

Charakteristika hlavních postav a jejich vztahů:

Krysař - Miloval Agnes, a proto se rozhodl velkoryse ušetřit Hameln, přestože s ním konšelé nezacházeli tak, jak by měli. Když zjistil marnost svého počínání, zavedl lid do propasti. Nakonec ztratil svou píšťalu i sebe samého.

Agnes - Až do příchodu krysaře to byla počestná dívka, držící se městských konvencí. Ale krysař svým vstupem do jejího života, rozpoutal v ní určitou rozpolcenost - snažila se nevybočit z městského života, ale zároveň tajně milovala krysaře.

Kristián - Typický maloměšťan držící se konvencí za každou cenu. Viděl jen materiální hodnoty.

Sepp Jörgen - Byl natolik prostoduchý, že nedovedl ani snít o zemi sedmihradské. Jeho hloupost byla pro něj záchranou.

Konšelé - Nepopiratelný odkaz dnešního světa. Byli schopni si najít kličku v zákonech, jen aby nemuseli krysaři zaplatit za odvedenou práci. Vymstilo se jim to. (Kéž by zle dopadli všichni, kdo se takto chovají.)

Nejsilnější místo:

Konec krysařův:
"Naklonil se nad propastí. Bylo ticho, zvláštní ticho. Píšťala padla z krysařových rukou. A jeho píšťala znamenala život.
Zvuky její jako by ještě doznívaly v pádu; zvuky její vedly krysaře, jako vedly dav -
"Ano" odpovídal krysař němé propasti. A také on hledal bránu.
Tak odešel krysař a ostatní z Hameln; není však jisto, došli-li do země sedmihradské."

První dojem po přečtení:

Dočetla jsem poslední slovo příběhu, ale nedokázala jsem zavřít knihu a jen jsem s očima otevřenýma zírala do prázdna. Na mysli mi vytanuly dvě otázky:
Došli lidé z Hameln do jejich vysněného ráje, nebo skok z útesu neznamenal průchod branou Sedmihradska a oni prostě zemřeli? Způsob jakým Viktor Dyk napsal poslední kapitolu, ve mně vyvolal dojem, že zemřeli, a proto nalezli cestu do jejich vybájené země; že smrt pro ně byla vysvobozením z jejich nudného života.
Našel Sepp Jörgen matku pro děťátko, které zachránil? Upřímně doufám, že ano. Rybář by si snad i zasloužil najít ženu; rodinu, u které by se mohl usadit a žít šťastně až do smrti.

Poznámky a odkazy na jiné knihy:

Německá pověst o krysaři je také velmi pěkně muzikálně zpracována Danielem Landou. Příběh se sice zásadně liší od Dykovy verze, ale kde pokulhává děj, tam skvělá hudba strhne pozornost divákovu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama