Kdybych měla křídla(slohová práce)

7. ledna 2010 v 20:13 |  Literární tvorba
Mít křídla. Věčný sen dětských myslí. Vždyť kdo by se nechtěl sebrat a uletět mezi Tolkienovy elfy a draky. Ale s rostoucím věkem a přibývajícími znalostmi fyziky i etiky nám nezbývá než zamknout své sny do knihovny s fantasy či literaturou.
Vždyť co by asi v dnešní době dělal ubohý skřet? Dopouštěl by se trestného činu ohrožování mravní výchovy mládeže, když si běhá po lesích jen tak - s kyjem přes rameno. A ze stařičké čarodějky by se snad vyklubala drogová distributorka! A kdyby někdo odvážný s křídly vylétl do oblak, pravděpodobně by se zadusil výfukovými plyny nebo vlastní pýchou.
Křídla jsou nám totiž k užitku zhruba stejně jako nejnovější model plavek od špičkového návrháře neandrtálcům.
Radši než mít křídla, chtěla bych někdy být neviditelná. Abych se mohla jen tak procházet po střechách. Anebo být bez zraku, abych nemusela sledovat, co se pod střechami odehrává. Chtěla bych někdy zastavit čas, zastavit konání jiných lidí……i své (není to ale tak prosté, jak by se na první pohled mohlo zdát).
Žít není jednoduché a křídla by mi rozhodně starostí neubrala.






























Fotky z Plzeňské ZOO.........................................
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rezke Rezke | Web | 8. ledna 2010 v 22:27 | Reagovat

Líbilo se mi přirovnání a co by se stalo, kdybychom vzlétli...
Jen "bez zraku" mi tam nesedělo, to totiž vždycky být můžeš, ach jo. :( Jinak mně se to líbí a jsem ráda, že jsi přidala něco nového. :)

2 Sherin Sherin | E-mail | Web | 12. ledna 2010 v 20:34 | Reagovat

To máš pravdu, kdyby někdo vzlétl, tak by se mohl zadusit výfukovými plyny nebo ho srazit letadlo a nebo sestřelit stíhačka. Ty děti mají to štěstí, že tohle všechno ještě neznají, že ještě nejsou tím světem zkažené a nikdo jim nebere iluze. Někdy bych se do těch dětských let ráda vrátila *zasněný pohled*
Jinak to s tou neviditelností...nevím, jestli mohu souhlasit, protože když chci, tak umím jakoby v lidech vyvolat iluzi, že tam nějak nejsem a nevšímají si mě, učitel mě nevyvolá (což není zas tak špatný =D). Ale někdy se to stane a já si připadám jako kdybych byla za nějakou stěnou a já křičela, slyšela ty lidi, jak se baví a všechno, ale oni mě neviděli, připadám si odříznutě. Já do někoho málem vrazím a on nic. Takže myslím, že to není zrovna nejlepší, ale někdy užitečné =)

3 Sherin Sherin | E-mail | Web | 12. ledna 2010 v 20:35 | Reagovat

A sakra, nějak mi už zase ujela ruka! xD

4 Agáta Agáta | Web | 17. ledna 2010 v 18:50 | Reagovat

[2]: :D To s tim sražením letadle v tý slohovce bylo původně napsané taky, ale nějak jsem to smazala, protože se mi to nehodilo do kontextu..........

5 Julie Julie | Web | 16. června 2010 v 15:27 | Reagovat

Neúčastnila ses náhodou olympiády z češtiny? Přesně tohle téma bylo letos ve školním kole. Jinak, dobrá slohovka:-) S tvým názorem souhlasím. A neviditelnost by byla fajn, pokud by ovšem byla přechodná a dobrovolná...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama