Dobrý večer nebožtíče
dnes za tebou přišla jsem
neměj strach, já kopu tiše
a přesně - jak s kompasem
A zřím tvé bílé kosti
přeběhne po zádech mráz
užijem si do sytosti
smrt již nerozdělí nás
Ráno hrobník spatří v hlíně
místo kostry pár let staré
zbytky kostí přímo v klíně
mrtvé dívky, celé nahé.
Nemohla jsem nedat tuto nekrofilní báseň nad fotky ze hřbitova. A neomlouvám se, pokud jsem někoho znechutila, protože takový člověk tu nemá co pohledávat. :)
Kočkožrout | 21. června 2010 v 19:45 |
Nádhera! Hřbitovy po tmě mají neuvěřitelné kouzlo. Ostatně za světla taky...