26.červen - pátek (66 dní prázdnin)

26. června 2009 v 23:02 | Altáriel |  Reportáže, zážitky
Teprve dopoledne (někdy tak kolem 10.55) mi došlo, co je dneska vlastně za den. Když jsem tak stála na autobusovém nádraží a koukala jak mi odjíždí jeden z mých mála přátel, kterého možná přes dva měsíce neuvidím, uvědomila jsem si, že dnešek neni jeden z těch běžných dnů... Ten cár papíru, co mi byů dán ve škole, křičí hroznou věc, že už jsem ukončila základní vzdělání. Teď už nikdy nebudu MUSET do školy. V září budu student. Jak krutá je realita - vždyť to není tak dávno, co jsem se vztekala, protože jsem si musela chodit po obědě lehnout. Vždyť ještě před chvílí jsem se radovala z nově naučené malé násobilky. Kde jsou ty časy? Připadám si odporně staře....

...

Ležim v posteli, koukám na The Ninth Gate, když tu najednou se strhla úchvatná a fascinují bouřka. Cítím jak se mi při každém zahřmění chvěje podlaha. Miluji bouřky. Když tu najdnou - jakoby někdo ztlumil zvuk...ticho. Nezvyklé ticho. Kapky děště neslyšně dopadají na mé okno. Zvláštní, že je neslyším - oči mi říkají, že bych měla... A pak jsem zaslechla ten nejodpornější zvuk - siréna rychlé záchranné služby, která zpomalovala tím víc, čim víc se přibližovala... Naštěstí zas udeřil hrom a já se mohu zaposlouchat do zvuků bouřky a dopsat konečně tento nezáživný článek...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama