Nejhorší pád z koně

23. března 2009 v 16:09 | Altáriel |  Reportáže, zážitky
V listopadu 2006.....

V sobotu běžně na koně nechodím, ale todle nebyla běžná příležitost. Dneska Tlustická stáj pořádá Hubertovu jízdu (poslední koňácká akce v roce-cca 40 koní jede někam do okolí a po cestě skáče...). A já - světe div se - mám jet taky!!! Konečně jsem se dočkala dne, kdy poníček mně svěřený je uznán za dost způsobilého na takovou akci... Dalo mi to hodně práce z něj udělat spolehlivého. Když přišel k nám do stáje, všichni se na něj báli jen šáhnout...natož na něm jezdit. Dneska je to ovšem koník jak má být...

     
Celá nervózní jsem vyčistila a nasedlala svého bujného oře Fandu a vyvedla ho před stáj. Nasedla jsem a razím si cestu neprostupným davem (s tou neprostupností jsem si trošku zapřeháněla...) ku jízdárně, kde co nevidět proběhne zahajovací rituál - plný alkoholu, křiku a foťáků. Nic netušíc vcházím na jízdárnu-když tu najednou se to zvířátko pode mnou začíná nějak divně cukat-zpozorním právě v čas, abych se udržela v sedle. Ten malý, hodný, spolehlivý poníček totiž začal zběsile běhat všude, kde se dalo a při tom divoce máchat všema jeho končetinama-a já bohužel seděla na jeho hřbetě. Po překonání počátečního šoku chytám otěže a s vypětím všech sil Fandu uklidňuju a snažím se ho nastrkat tam, kde má stát, abychom již déle nezdržovali slavnostní přípitek. Doufám, že to co si teď Fanoušku předváděl bylo jenom pro fotografy, a že dál už se budeš chovat slušně....Vyjeli jsme. Ušli jsme v klidu sotva pár metrů když tu najednou se přední část poníkova zavalitého těla zvedla-ozvalo se zaržání...a pak jsem jen cítila vítr, jak mi vhání do očí slzy. Nikdy bych nevěřila jak rychle dokáže běžet stvoření, které má tak krátké nohy v poměru s obrovsou masou těla - jako Fanoušek. Všechno se seběhlo moc rychle na to, abych to nějak zvládla vnímat-pamatuji si jenom, že jsem ho chtěla zpomalit-proto jsem přitáhla otěže...to se mi ovšem stalo osudným, protože Fandovi stačilo jen hodit hlavou a měl mě pod kopyty....
     

Ležím na zemi. Musím se zvednout. Sakra...můj kotník odmítá spolupracovat-parchant... Zdávam to. Stejně už ke mě všichni běží...Fanouše někdo snad chytne a pomůže mi na něj nasednout....
"Máte tu někdo auto?" ozvalo se z davu."musí do nemocinice-koukejte, vždyť chudák nemůže ani stoupnout na nohu....."
"Já jsem v pohodě! Nic mi neni...je to jen naražený." bránila jsem se. Ale oni nééé-chytli mě a donesli mě do auta, kterým mě převezli do nemocnice. Nesnášim nemocnice!!!
    
Doktoři zjistili, že jsem měla tu nohu chvíli vykloubenou, ale nahodila jsem si jí zpátky při neúspěšném pokusu vstát, takže mi to jen zavázali. Mnohem míň se jim líbil muj naraženej hrudník-nemohla jsem moc dýchat a měla jsem úžasný modrý obtisk kopýtka ve výstřihu-super... Poslali mě domu s tím, že mám mít klid. Samozřejmě, že jsem se jela ještě podívat jak se vede ostatním, kteří nespadli...ale pšššt.


...Dneska (23.3.2009) mam ještě pořád povolený vazy v levém kotníku. Mám tedy krásnou vzpomínku na poníka, který už není ve stáji kde jezdím (prodali ho a já ani nevím kam...) Pořád si živě pamatuju jaké to bylo otravné, když jsem dva měsíce nemohla jezdit kvůli noze, se kterou jsem ani nic pořádného neměla a zhruba tři týdny jsem se pořádně nenadechla, protože jsem měla naraženou hrudní kost....no nechtěla bych si to prožít znovu....
    
P.S. O tý doby jsem ÚSPĚŠNĚ absolvovala několik Hubertů a závodů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vorechmladsi Vorechmladsi | E-mail | Web | 23. března 2009 v 17:04 | Reagovat

JOOOOOOOOOOOOOO......upa luxusní blog *yes*

P.S.: Nauč psa houpačku :D (kdo newí nepochopí)*yes* :D

2 Kočkožrout Kočkožrout | 21. června 2010 v 19:38 | Reagovat

Krásně vylíčeno! Úplně jsem se o Tebe bál!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama